Tesařství se lidově přezdívá tesařina a jedná se o jedno z tradičních řemesel. Práci vykonává tesař. Jelikož často pracuje s velkými kusy dřeva a za pomocí těžkých ručních strojů, nejčastěji tesař pracuje pod širým nebem. Dělat tesaře zkrátka není úplně jednoduché, protože správný tesař získává dovednosti hlavně zkušenostmi.
Jaký je rozdíl mezi tesařstvím a truhlářstvím? Truhlář se na rozdíl od tesaře zabývá pouze výrobou nábytku, oken a dveří.
Dříve byla situace taková, že každý majitel domu být sám sobě vlastním tesařem, protože trend byl takový, že si každý musel postavit dům zpravidla svépomocí. Později, když se profilovala řemesla a specializace povolání, vzniklo také řemeslo a profese tesaře. Díky zakládání cechů se stali tesaři již ve středověku nepostradatelnými, a to hlavně ve větších městech. Mnoho z nich také znalo i třeba tajné a zajímavé výrobní postupy, které si uchovávali jako svoje „know-how“.
Města byla ochotna zaplatit velké peníze šikovným tesařům, kteří svojí odborností přispěli ke stavbě prestižních budov i s třeba záludně tvarovanými střechami, jako například radnice, budovy sociálních služeb nebo také cechovní domy. Zkušený a ceněný tesař si své dovednosti a zkušenosti bedlivě střežil a nepředával je jen tak někomu, zpravidla se takové zkušenosti předávali z otce na syna, aby „know-how“ zůstalo v rodu. Na co si každý tesař dával velký pozor bylo to, aby nesdělil tyto informace tovaryšům, kteří pro něj pracovali, a proto rýsovací nákresy prováděl tesař zpravidla sám a bez přítomnosti tovaryšů.
Velký rozkvět tesařství nastal v Evropě, konkrétně pak ve střední Evropě, ve středověku. O vrchol tesařství se zasloužili francouzští tesaři na přelomu 19. a 20. století (okolo roku 1900), kteří jako mistři svého oboru přišli s klenutými dřevěnými střechami. Nelze ale opomenout, že tesařství se rozvíjelo také v maloměstech či na venkově, a to i na území dnešní České republiky. Krásnou ukázkou lidového tesařství je například Valašské muzeum v přírodě, které se nachází v Rožnově pod Radhoštěm.
Tesařské řemeslo docela namáhavé z hlediska manuální zručnosti, i mistr tesař a jeho pomocníci (dříve tovaryši) musí zvedat a zdvihat často velmi těžké dřevěné trámy a stavební díly. Zatím totiž nebyly vynalezeny automaty, které by usnadnily manuální práci. Především z tohoto důvodu vykonávání toto řemeslné povolání především muži. Ve Spojených státech amerických bylo v roce 1999 celkem 98,5 % všech tesařů právě mužského pohlaví.
Proto, aby se tesař mohl stát kvalifikovaným tesařem, musí v České republice uchazeč projít středním vyučením (zpravidla v délce tří let). Poté, co uchazeč získá výuční list, stává se z něj tovaryš. Až do počátku minulého století tovaryši obvykle cestovali několik let po své rodné zemi i za její hranice, aby se naučili základní postupy, slohy, osvojili si práci jako takovou a získali potřebné dovednosti. Když se naučili všemu potřebnému, vraceli se domů a vytvářeli svou práci. Například v sousedním Německu tato tesařská tradice mladých tovaryšů stále existuje, i když v omezené míře, a obliba tesařství, jako tradičního řemesla stále roste a roste.
Po určitě době působení jako tovaryš, se tesař může v některých zemích (jako například Německo) ucházet o statut tesařského mistra. Tento náročný, zdlouhavý a finančně náročný proces vyžaduje k získání statutu hlavně rozsáhlé znalosti a dovednosti. V některých zemích je pro získání statutu také potřebné, aby sám tesařský mistr zaměstnával a vyučoval tesařské učně.