TESAŘSTVÍ
Tesařství se lidově přezdívá tesařina a jedná se o jedno z tradičních řemesel. Práci vykonává tesař. Jelikož často pracuje s velkými kusy dřeva a za pomocí těžkých ručních strojů, nejčastěji tesař pracuje pod širým nebem. Dělat tesaře zkrátka není úplně jednoduché, protože správný tesař získává dovednosti hlavně zkušenostmi.
Jaký je rozdíl mezi tesařstvím a truhlářstvím? Truhlář se na rozdíl od tesaře zabývá pouze výrobou nábytku, oken a dveří.
Něco z historie tesařství
Dříve byla situace taková, že každý majitel domu být sám sobě vlastním tesařem, protože trend byl takový, že si každý musel postavit dům zpravidla svépomocí. Později, když se profilovala řemesla a specializace povolání, vzniklo také řemeslo a profese tesaře. Díky zakládání cechů se stali tesaři již ve středověku nepostradatelnými, a to hlavně ve větších městech. Mnoho z nich také znalo i třeba tajné a zajímavé výrobní postupy, které si uchovávali jako svoje „know-how“.
Města byla ochotna zaplatit velké peníze šikovným tesařům, kteří svojí odborností přispěli ke stavbě prestižních budov i s třeba záludně tvarovanými střechami, jako například radnice, budovy sociálních služeb nebo také cechovní domy. Zkušený a ceněný tesař si své dovednosti a zkušenosti bedlivě střežil a nepředával je jen tak někomu, zpravidla se takové zkušenosti předávali z otce na syna, aby „know-how“ zůstalo v rodu. Na co si každý tesař dával velký pozor bylo to, aby nesdělil tyto informace tovaryšům, kteří pro něj pracovali, a proto rýsovací nákresy prováděl tesař zpravidla sám a bez přítomnosti tovaryšů.
Velký rozkvět tesařství nastal v Evropě, konkrétně pak ve střední Evropě, ve středověku. O vrchol tesařství se zasloužili francouzští tesaři na přelomu 19. a 20. století (okolo roku 1900), kteří jako mistři svého oboru přišli s klenutými dřevěnými střechami. Nelze ale opomenout, že tesařství se rozvíjelo také v maloměstech či na venkově, a to i na území dnešní České republiky. Krásnou ukázkou lidového tesařství je například Valašské muzeum v přírodě, které se nachází v Rožnově pod Radhoštěm.
Věděli jste, že…?
Tesařské řemeslo docela namáhavé z hlediska manuální zručnosti, i mistr tesař a jeho pomocníci (dříve tovaryši) musí zvedat a zdvihat často velmi těžké dřevěné trámy a stavební díly. Zatím totiž nebyly vynalezeny automaty, které by usnadnily manuální práci. Především z tohoto důvodu vykonávání toto řemeslné povolání především muži. Ve Spojených státech amerických bylo v roce 1999 celkem 98,5 % všech tesařů právě mužského pohlaví.
Kvalifikace tesaře
Proto, aby se tesař mohl stát kvalifikovaným tesařem, musí v České republice uchazeč projít středním vyučením (zpravidla v délce tří let). Poté, co uchazeč získá výuční list, stává se z něj tovaryš. Až do počátku minulého století tovaryši obvykle cestovali několik let po své rodné zemi i za její hranice, aby se naučili základní postupy, slohy, osvojili si práci jako takovou a získali potřebné dovednosti. Když se naučili všemu potřebnému, vraceli se domů a vytvářeli svou práci. Například v sousedním Německu tato tesařská tradice mladých tovaryšů stále existuje, i když v omezené míře, a obliba tesařství, jako tradičního řemesla stále roste a roste.
Po určitě době působení jako tovaryš, se tesař může v některých zemích (jako například Německo) ucházet o statut tesařského mistra. Tento náročný, zdlouhavý a finančně náročný proces vyžaduje k získání statutu hlavně rozsáhlé znalosti a dovednosti. V některých zemích je pro získání statutu také potřebné, aby sám tesařský mistr zaměstnával a vyučoval tesařské učně.